Lněné semínko, len, plátno: 30 000 let stará rostlina, která nás živí a obléká

Lze přesvědčivě tvrdit, že žádná rostlina neovlivnila lidský život tišeji než len. Ještě než pšenice začala živit města a bavlna oblékat říše, naši předkové z mladšího paleolitu už spřádali jeho vlákna do provazů a barvili jimi látky. Archeologové v jeskyni Dzudzuana na území dnešní Gruzie datovali svázaná vlákna planého lnu přibližně do doby před 30 000 lety — jde o jedny z nejstarších dokladů výroby textilií na světě.

Dnes většina britských zákazníků zná tutéž rostlinu ve dvou velmi odlišných podobách. Jedna se prodává v obchodech s potravinami a je v kuchyňských spížích: lněné semínko, kterým si posypávají kaši kvůli omega-3 mastným kyselinám. Druhá je v obchodech s oblečením a v našich šatnících jako len — chladivá letní látka, která dýchá lépe než téměř jakákoli jiná. Jde o tutéž rostlinu, pěstovanou k různým účelům.

Rostlina: Linum usitatissimum

Botanici jí říkají Linum usitatissimum, což znamená „nejužitečnější len“. Je to jednoletá rostlina dorůstající výšky asi jednoho metru, s tenkými stonky a drobnými modrými květy, které se otevírají při východu slunce a do oběda opadají. Z květů se vyvinou kulaté tobolky s dobře známými lesklými semínky — někdy hnědými, jindy zlatavými.

Len patřil k plodinám, které stály u zrodu zemědělství. Genetické a archeologické doklady ukazují na jedinou domestikaci v oblasti Úrodného půlměsíce zhruba před 11 000 lety, souběžně s první pšenicí a ječmenem. Odtud se šířil po obchodních cestách do Egypta, přes Středomoří, na sever do Ruska a na Britské ostrovy a na východ až do Číny.

Len je neobvyklý tím, že jedna rostlina skutečně poskytuje dvě plodiny. Po tisíce let byly šlechtěny různé odrůdy pro různé účely. Vysoké, málo větvené odrůdy s dlouhými stonky se pěstují na vlákno — z něj se vyrábí lněná tkanina. Nižší, více větvené odrůdy s většími tobolkami se pěstují na semeno — z něj se získává lněné semínko a lněný olej a využívá se i jako krmivo pro zvířata.

Tkanina: jak se ze lnu stává plátno

Přeměnit lněné stonky na plátno vyžaduje malé zemědělské čáry. Po vytrhání rostlin (nekosí se — vytrhne se i celý kořen, aby se zachovala délka vláken) se rozprostřou na polích nebo namočí do vody. Tomuto procesu se říká rosení či máčení. Mikroorganismy rozkládají pektin, který spojuje dlouhá vlákna s dřevnatým jádrem stonku. Poté následuje lámání a potírání, při němž se křehká vnější část stonku rozdrtí a odstraní, a vochlování, při kterém se oddělená vlákna vyčešou do dlouhých, hedvábně hladkých pramenů.

Len nás provází po celou dobu zaznamenaných dějin. Egyptští kněží jej nosili, protože ho považovali za čistý. Byly do něj zavinuty mumie faraonů. Bible se o něm zmiňuje desítkykrát. Za mokra je pevnější než za sucha, na dotek přirozeně chladí a krásně přijímá barvy. Z hlediska dopadu na životní prostředí patří k textiliím s nejnižší zátěží: len potřebuje zhruba třetinu vody oproti bavlně, dobře roste v mírném podnebí bez zavlažování a zužitkuje se celá rostlina — dlouhá vlákna na látku, kratší na papír a provazy.

I vedlejší produkty najdou další uplatnění. Ze lněného semínka, které zbude po zpracování lnu na vlákno, se získává lněný olej — zasychavý olej, který od renesance pojí olejové barvy, po staletí chrání dřevo a dal nám linoleum. Jeho název pochází přímo z výrazu linum oleum, tedy lněný olej.

Lněné semínko, nebo olejné semeno?

Lněné semínko a olejné semeno jsou totéž semeno téže rostliny. Rozdíl spočívá pouze v tom, jak a kde se prodává.

Ve Spojeném království se výrazem „olejné semeno“ tradičně označovalo semeno prodávané k průmyslovému využití — lisované na olej pro práci se dřevem, podávané koním nebo zpracovávané na doplňky stravy. Výraz „lněné semínko“ se obvykle používá, když se prodává jako potravina pro lidi. V USA výraz „flaxseed“ označuje semeno určené k jídlu i k dalším účelům, zatímco „linseed oil“ znamená konkrétně zasychavý olej používaný při malování a povrchových úpravách. V souvislosti s potravinami se oba výrazy stále častěji používají zaměnitelně a v regálech supermarketů najdete oba.

Semínka mají také dvě barvy: hnědou a zlatavou. Z hlediska výživy jsou téměř totožná. Hnědá semínka mají o něco zemitější, oříškovější chuť; zlatavá jsou jemnější a ve světlém pečivu méně nápadná. Obojí je stejně zdravé.

Výživové hodnoty

Ve 100 g lněného semínka je přibližně 450 kcal, 41 g tuku, 28 g vlákniny a 20 g bílkovin. Je to pozoruhodně vysoký obsah živin, ale hlavní předností nejsou makroživiny — nýbrž tři další složky.

Kyselina alfa-linolenová (ALA). Přibližně 57 % tuku ve lněném semínku tvoří ALA, rostlinná omega-3 mastná kyselina. Jen málokterá běžná potravina obsahuje tak vysoký podíl. Tělo přemění malé množství ALA na omega-3 mastné kyseliny s delším řetězcem, které se nacházejí v tučných rybách (EPA a DHA), ale i samotná ALA se spojuje s přínosy pro kardiovaskulární zdraví — včetně mírného, avšak opakovaně potvrzeného snížení LDL cholesterolu a krevního tlaku v publikovaných metaanalýzách.

Lignany. Lněné semínko je nejbohatším známým zdrojem lignanů v potravě, což je skupina fytoestrogenů. Nejvýznamnější z nich, secoisolariciresinol diglukosid (SDG), se zkoumá v souvislosti s hormonálně podmíněnými nádory a zdravím střev. Lněné semínko obsahuje stokrát více lignanů než většina ostatních potravin.

Rozpustná a nerozpustná vláknina. Z 28 g vlákniny ve 100 g připadá část na nerozpustnou vlákninu (která podporuje pohyb střevního obsahu) a část na rozpustný sliz, který ve vodě získává gelovitou konzistenci. Právě vláknina stojí za dlouholetou pověstí lněného semínka jako prostředku proti zácpě; zároveň slouží jako potrava bakteriím, které pečují o střevní výstelku.

Lněné semínko navíc obsahuje i užitečné množství hořčíku, fosforu, manganu, thiaminu a mědi.

Jak používat lněné semínko

Celá lněná semínka mají tvrdou, kluzkou slupku, která odolává žvýkání i trávení. Pokud si celá semínka nasypete do kaše, většina jimi projde neporušená a odnesou s sebou omega-3 mastné kyseliny i lignany. Chcete-li využít jejich výživové přínosy, je třeba semínka namlít nebo předem namočit.

Několik praktických pravidel:

Semínka si melte čerstvá, ideálně na týden dopředu, v mlýnku na kávu nebo výkonném mixéru. Namleté lněné semínko rychle oxiduje kvůli vysokému obsahu křehké ALA, proto je uchovávejte ve vzduchotěsné nádobě v lednici a spotřebujte do měsíce.

Celá semínka vydrží mnohem déle. Kupujte je celá, skladujte je na chladném a tmavém místě a melte po menších dávkách podle potřeby.

Nejjednodušší jsou klasické způsoby použití: lžíci mletého lněného semínka vmíchejte do kaše, jogurtu nebo smoothie. Přidejte hrst do těsta na chléb či muffiny. Lžičku prošlehejte v zálivce na salát, aby ji zahustila a obohatila o omega-3.

Pokud pečete bez vajec, len vám přijde vhod. Smíchejte jednu lžíci mletého lněného semínka se třemi lžícemi vody a nechte deset minut odstát. Vzniklý gel poslouží jako pojivo — náhrada vajíčka (známá také jako veganské vajíčko), která krásně spojí banánový chléb i brownies.

Záleží na původu

Stejně jako u všech přírodních potravin závisí kvalita lněného semínka na tom, v jaké půdě rostlo a jak se s ním zacházelo po sklizni. Bio semena bez genetické modifikace, uchovávaná od sklizně až po zabalení v chladu, si zachovají citlivé omega-3 mastné kyseliny a neobsahují zbytky agrochemikálií, které se mohou hromadit v olejnatých semenech.

Proto nabízíme náš výběr olejných a lněných semínek právě takto — pokud možno v bio kvalitě a ve větších, znovu uzavíratelných baleních, díky nimž si můžete semínka čerstvě namlít, aniž byste přišli o to, co činí tuto 30 000 let starou plodinu tak cennou.

Od provazů v gruzínské jeskyni přes lněné oblečení až po zasychavý olej na renesančním obraze a lžičku v ranní kaši: Linum usitatissimum si své jméno zaslouží.